Stručná historie křemíkové oceli

V roce 1900 RA Hadfield oznámil, že slitiny železa a křemíku s obsahem křemíku 2,5 procenta ~ 5,5 procenta mají vyšší magnetismus než železo. V roce 1903 začala výroba plechů z křemíkové oceli válcovaných za tepla. V roce 1934 GossN P vyvinul (110) [001] za studena válcovanou orientovanou křemíkovou ocel, podél směru válcování ocelového plechu výrazně zvýšený magnetismus, vhodná pro výrobu transformátorů, v roce 1935 zahájila výrobu American Armco steel Company a poté vyrobil za studena válcovanou neorientovanou křemíkovou ocel. V roce 1949 vyrobila společnost Amco tenké pásy z orientované křemíkové oceli válcované za studena o tloušťce 0,05 mm a 0,1 mm pro použití ve vojenském průmyslu. Počátkem 60. let začaly Spojené státy ve velkém vyrábět nízkouhlíkovou elektrotechnickou ocel s obsahem křemíku < 0,5 procenta. Koncem 60. let některé země postupně přestaly vyrábět křemíkovou ocel válcovanou za tepla. V roce 1968 Nippon Steel vyvinul a vyrobil vysoce magnetickou indukčně orientovanou křemíkovou ocel (Hi-B ocel). V polovině{29}} Japonsko postupně vyvinulo několik nových druhů orientované křemíkové oceli, neorientované křemíkové oceli a nízkouhlíkové elektrooceli. V roce 1986 vyrobila společnost Japan Steel Pipe Company výrobky z vysoce křemíkové oceli s obsahem křemíku 6,5 procenta. Čína vyrobila v roce 1954 křemíkovou ocel válcovanou za tepla, v roce 1959 tenký pás z orientované křemíkové oceli válcovaný za studena a v roce 1979 orientovanou a neorientovanou křemíkovou ocel válcovanou za studena. Roční produkce světové elektrooceli je více než 6 milionů tun, představující 0,9 procenta ~ 1,3 procenta celkové produkce oceli. Japonsko, bývalý Sovětský svaz a Spojené státy mají všechny roční produkci více než 1 milion tun, z čehož orientovaná křemíková ocel představuje asi 25 procent a nízkouhlíková nízkokřemíková elektrotechnická ocel asi 65 procent.